Často přemýšlím kým jsem.
Nemyslím si, že by šlo o nějakou krizi identity, jen mě nenásilně napadá otázka, jestli po tom, co ráno vstanu, po tom, co si vyčistím zuby a učešu si vlasy, jestli jsem stále tím člověkem, kterým jsem byla včera.
Vím že vývoj k životu neodmyslitelně patří. Dokonce jsem přesvědčená, že tak to má být a tak je to správné, ale často se sama sebe ptám, zda je ve mně stále to stejné jádro, které tam kdysi bývalo.
Ve skutečnosti ani nevím proč nad něčím takovým přemýšlím. Změnilo by to něco? Třeba žádné jádro neexistuje a člověk je prostě jen člověk. Schránka. Ale tomu odmítám uvěřit.
Možná mě to zajímá ze strachu.
Ze strachu, že včera jsem byla lepším člověkem. Že před týdnem jsem byla odvážnější, laskavější a třeba i krásnější. Že se třeba nějakým nedopatřením kus mého já ztratil a teď už to nejsem já.
Ale kdo jiný by to byl? Soused od naproti nebo ta mourovatá kočka, která na stráni loví myši? Nejspíš.
Nejspíš ne. Proč se lidé tak moc bojí? Bojí se pavouků, pravdě pohlédnout do očí, bojí se, že nebudou dost dobří a budoucnost jim zabouchne všechny dveře před nosem. Proč se lidé bojí změn? Vždyť změny jsou tak moc důležité pro náš život. I pro tu naši schránku! Změny jsou vlastně moc fajn.
A já už se nebojím pavouků, nebojím se pravdě pohlédnout do očí (nebojím se ji ani nakopnout!), nebojím se, že nebudu dost dobrá, že mě budoucnost přelstí a nebojím se změn. A hlavně se přestávám bát toho, že jsem včera byla lepší, než dnes. Nebyla. Čím dál jdu, (podotýkám že klidným tempem, protože dnešní uhnaná společnost se mi hnusí) tím víc si uvědomuji, že dálky a nadcházející dny jsou jednoduše barvitější než ty předchozí. I má maličkost je. Možná už nejsem tolik bláznivá, milá a třeba i hezčí (minimálně roztomilejší jsem byla, to si musím přiznat, ale kdo v sedmi nebyl, že jo?!), ale rozhodně jsem dál a jsem za to vděčná. Plus si myslím (spíš v to doufám) že jsem rozumnější a to se přeci jen počítá.
Z tohoto důvodu děkuji! děkuji dálkám, změnám a děkuji tomu, že s každou vteřinou se to mé jádro mění. A vyzývám Vás, mí drazí, nebojte se. Nebojte se toho, že Vás někdo osočí z toho, že máte snad větší zadek než včera a že už nejste tak lehce zmanipulovatelní. Prostě pokračujte. A jednou, až se ohlédnete zpět, (ale fakt jen jednou, babrání se v minulosti je taky zbytečnost) tak budete naplněni podobnou vděčností jako já jsem teď. A pokud už jste, tak Vás miluji! Fakt! Nebojte se a buďte rádi, že je život tak proměnlivý a Vy jste s ním. A taky pijte čaj, to totiž ničemu neublíží.
Přeji mnoho krásných i méně krásných změn
a hodně barev - skoro jako na podzim!
K.
Nejspíš ne. Proč se lidé tak moc bojí? Bojí se pavouků, pravdě pohlédnout do očí, bojí se, že nebudou dost dobří a budoucnost jim zabouchne všechny dveře před nosem. Proč se lidé bojí změn? Vždyť změny jsou tak moc důležité pro náš život. I pro tu naši schránku! Změny jsou vlastně moc fajn.
A já už se nebojím pavouků, nebojím se pravdě pohlédnout do očí (nebojím se ji ani nakopnout!), nebojím se, že nebudu dost dobrá, že mě budoucnost přelstí a nebojím se změn. A hlavně se přestávám bát toho, že jsem včera byla lepší, než dnes. Nebyla. Čím dál jdu, (podotýkám že klidným tempem, protože dnešní uhnaná společnost se mi hnusí) tím víc si uvědomuji, že dálky a nadcházející dny jsou jednoduše barvitější než ty předchozí. I má maličkost je. Možná už nejsem tolik bláznivá, milá a třeba i hezčí (minimálně roztomilejší jsem byla, to si musím přiznat, ale kdo v sedmi nebyl, že jo?!), ale rozhodně jsem dál a jsem za to vděčná. Plus si myslím (spíš v to doufám) že jsem rozumnější a to se přeci jen počítá.
Z tohoto důvodu děkuji! děkuji dálkám, změnám a děkuji tomu, že s každou vteřinou se to mé jádro mění. A vyzývám Vás, mí drazí, nebojte se. Nebojte se toho, že Vás někdo osočí z toho, že máte snad větší zadek než včera a že už nejste tak lehce zmanipulovatelní. Prostě pokračujte. A jednou, až se ohlédnete zpět, (ale fakt jen jednou, babrání se v minulosti je taky zbytečnost) tak budete naplněni podobnou vděčností jako já jsem teď. A pokud už jste, tak Vás miluji! Fakt! Nebojte se a buďte rádi, že je život tak proměnlivý a Vy jste s ním. A taky pijte čaj, to totiž ničemu neublíží.
Přeji mnoho krásných i méně krásných změn
a hodně barev - skoro jako na podzim!
K.
