Někdy je potřeba cítit se jako ve filmu.
Ať už jde o chvilku v kuchyni, kdy si při vaření špaget vezmete do ruky láhev červeného vína, zpíváte si a tancujete po celé délce kuchyňské linky, nebo o okamžiky, kdy za jízdy (pouze jako spolujezdec, samozřejmě) hledíte z okna a zatímco se za sklem míhá krajina, vy tam vidíte něco víc - vzpomínky, které běží jako na páse a do toho vám hraje dojemná skladba.
Někdy je potřeba se potopit do horké vody ve vaně a bát se, jestli se za závěsem zčistajasna neobjeví něčí silueta či s vodní pistolkou střílet po nepřátelích, kteří se snaží ovládnout planetu Zem, ať už jsou vyobrazeni jako křivolaký strom nebo brouk, co se před vámi snaží utéci - a vy se mu nemůžete divit.
Někdy je třeba cítit se jako hrdina a nebo naopak jako někdo, kdo se hrdinou necítí ani maličkým kouskem, ale nakonec se ukáže, že to není tak úplně pravda. (Už jen to, že je o vás film, tomu napovídá!) Příležitostně asi i jako padouch.
Proto doufám, že Vám to nepřijde hloupé a občas se těmi hrdiny (lůzry, padouchy) stáváte, i když je ve Vašem životě zrovna zataženo. Že si občas dáte sluchátka do uší a zapnete hudbu s otočením volume doprava. Kdo ví, třeba se rovnou můžete podělit o svůj hudební vkus se sousedy, i když pak dost možná budou naštvaně dupat, zvonit a snažit se přehlušit onu muziku - kdo ví, mohli by to začít zkoušet zastínit vlastním playlistem pro jejich film.
Přijde mi, že se, většina z nás, bojíme cítit se o něco důležitěji, o něco lépe, než bychom měli? I proto se můžeme přistihnout při myšlence, že je hloupé tančit, zpívat, naprosto kompletně vyřadit ze slovníku "a co když si o mně někdo pomyslí, že jsem...." (doplňte podle sebe) a přitom je to dost možná přesně naopak. Přijde mi to jako naprosto skvělý nápad! Je to přece Náš film, ne?
Tančete, zpívejte! Přebíhejte o půlnoci prázdné silnice, ať už na semaforu svítí červená nebo ne, vracejte se domů nad ránem (kvalitním vínem omámen) a hlavně se těšte z toho, co vás těší. A poslouchejte dobrou hudbu. Ta všemu dává ten krásný podkres, díky kterému uvěříte v nemožné. Najednou jste James Bond, Indiana Jones nebo Popelka, na tom víceméně nesejde. Můžete být kýmkoliv! ať už ve filmu, nebo v tom Vašem "filmu".
Tak si to zkusme užít. Třeba i tak, že si na hranolky místo kečupu dáme majonézu, protože Pulp Fiction.
A já si jdu dovařit večeři, obávám se, že jsem toho víc natančila, než uvařila, ale co.
Cítím se živě. Lehce, krásně, nevázaně.
Skoro jako ve filmu,
K.
