Tak nějak podobně, podle mě, Nás vítá život. Bez jakéhokoliv varování jsme byli vhozeni do prudkého proudu řeky života se slovy plav! a my musíme plavat, jinak utoneme.
Mám strach, bez okolků a lživých úsměvů. Ne ze života jako takového, ale z pomyslného nového startu. To je vlastně takový dobrovolný skok do oné řeky podruhé, s ještě větší šancí dotknout se dna. Kdo ví, třeba na ono dno narazím - a s odrazem vystoupám. Třeba až k oblakům. Tvor s růžky na hlavě; anděl ze mě asi nikdy nebude. Koho to trápí - mě ne.
Nový začátek, nové zážitky, nové osoby - minulost se nikdy nemůže do puntíku opakovat, tak je tu přeci jen naděje, že ten vychvalovaný Nový život bude 'fajn'. Určitě bude fajn - když si to budu nalhávat, třeba vážně bude. A pak sama sobě vytřu zrak! Jak tím pozitivním myšlením, tak těmi skutky, které snad neutečou.
*Skutek utek' - tůdle, vy přízemní snobové!
Hlavně si nesmím zapomenout knihy, čaj, jídlo a hlavu tady v tom zapadákově. To by mě fakt omyli - a odvezli rovnou na Bulovku, nebo radši do Bohnic, tam je to přísnější...
Cestování a Životu zdar,
Vaše loutka z povolání.
Žádné komentáře:
Okomentovat