Signalizace v nebezpečí. Nouzové otevírání dveří. Nebezpečí vně oken. Všechny ty varovné nápisy, nad kterými běžně ohrnujeme nos. No ano, jen si to přiznejme. V 90% takovou výstrahu přejedeme očima a Zem se stále točí a nám v podvědomí uvízne snad jen ta červená barva a nerdům možná ještě font, kterým to bylo napsáno.
Říkám si, že místo varování na elektrických zařízeních by možná bylo lepší mít takové poznámky v životě. Například mezi toxickými lidmi mít možnost využít "nouzové otevírání dveří" nebo ve vztahu předem vědět, že "existuje riziko popálení". Ale otázkou je, jestli bychom i tato varování vesele neignorovali. Zapamatovali si jen písmo. Jako když nás někdo nabádá "nedělej to, dopadne to špatně" a my se o to s větší chutí vydáme vstříc dobrodružství. Pak spadneme, lamentujeme proč jsme jen nebyli rozumnější a snažíme se vstát, abychom se opět do něčeho mohli vrhnout. Může za to snad masochismus? Ignorance nebo prostě jen lákadlo vzpoury a vidina vlastní cesty?
Z toho mi vyplývá, že to tak má prostě být. Člověk nepotřebuje! návod jak žít, protože i kdyby ho měl, tak by se jím neřídil. Nikdo jiný neví lépe než my sami, co je pro nás dobré či špatné. Takže až příště budete váhat, zda se vydat tou či onou cestou, tak prostě zavřete oči a jděte po té, která Vás táhne. Možná na ní spadnete a odřete si koleno, ale třeba Vás na ní někdo při tom pádu zvedne.
Kdybychom kráčeli po cestě, která se možná zdá správná pro jiné, tak Nám to nic nedá.
Před nedávnem, pár týdnů zpět, jsem byla celá pomotaná, přebírala cizí cesty za své a s vidinou, že když se budu tvářit šťastně, i když kráčím úplně jiným směrem, než bych chtěla, a budu se snažit zavděčit těm, se kterými bych ráda kráčela i přes odlišné cíle, tak bude vše v pořádku. A čím víc jsem si to namlouvala (a dost možná tomu i začínala věřit), tak se paradoxně vše hroutilo. Půda pod nohama - i já. A tak to být nemá. Člověk by si neměl lámat páteř pro druhé. Kdyby za to stáli, nenechali by Vás jen tak utrhnout se z té své cestičky. A je opravdu znát, když se zase narovnáte a s odhodláním vyrazíte vstříc Vašemu cíli. Najednou je nad Vámi jasná obloha, i když je zamračeno. A dřív nebo později ani nemusíte jít sám. A za tu svobodu a slunce v duši to stojí.
Pokud to zvládnete, tak neváhejte a vrhejte se do věcí po hlavě. Ne nadarmo se říká, že to nejlepší přichází nečekaně. A o to rychleji, pokud vystoupíte ze stereotypu, zaběhlých cestiček a strachu z neznáma.
Snad už ze správného směru,
K.
Žádné komentáře:
Okomentovat