Já jsem. Ty jsi?

Vím že tam někde jsi. A už se těším až Tě potkám.

Dost možná ze mě budeš občas zmatený. Jsem jako aprílové počasí, ale to nevadí, protože až Tě potkám, bude to takové mé osobní jaro. Rozkvět, znovuprobuzení, takže by to mělo dávat smysl, snad. (?)

Až se potkáme, dost možná budu koktat a barvou budu připomínat rajče, ale je možné i to, že budu sarkastická mrcha, tak se prosím nelekej. Budu se tvářit, že nemám city a za pár dní budu toužit po pozornosti a hýčkání.

Jednou Tě od sebe budu odhánět a tvářit se, že už Tě nechci nikdy vidět, ale pokud i přesto zůstaneš, budu Ti nadosmrti vděčná, žes mě neopustil. Jindy se budu radovat z deště, budu poskakovat v kalužích a v jiný den budu úporně prosit, aby vysvitlo slunko a ten zatracený déšť už přestal.

Bude toho mnohem více. Třeba Tě bude zarážet, že kdykoliv potkáme opuštěnou kočičku, budu se snažit ji nalákat a pohladit si ji. A to i v případě, že bychom někam spěchali. Nerada spěchám, takže by mi to stejně bylo skoro jedno. Budu se rozplývat nad mléčnou pěnou na kávě a nikdy si nebudeš jistý, zda pláču štěstím nebo smutkem. A věř mi, že budu plakat často. Nemyslím tím jenom to, že by mě dojal každý druhý film (ve skutečnosti je to každý film), ale třeba jen barva dnešního nebe mi bude připadat natolik překrásná, že neudržím své emoce na uzdě. V tom nejsem dobrá. Vůbec.  

I když budu naštvaná, nebudu na Tebe křičet, a raději Tě pohladím po tváři a klidným hlasem se budu snažit ten náš hloupý spor zahladit. Pro mě budeš znamenat mnohem více než má pravda a to, žes nechal něco ležet na podlaze, nebo že jsi opět to prkénko na záchodě nedal dolů (i když na to konto budu někdy vtipkovat). S největší pravděpodobností u toho budu mít oči zalité slzami, ale na to už budeš zvyklý. 

Nebudu se bát Ti říct, že jsi trdlo, když se Ti něco nevyvede, protože pro mě je to výraz roztomilosti. A možná se Ti budu smát, když se přeřekneš, ale prosím, nevysmívej se Ty mně. Ne moc často. Mohla bych se začít bát, že mě nemáš rád. A já potřebuji vědět, že mě máš rád. Budu rozpustilá, někdy lenošivá a pomalá, ale jestli mě vezmeš na výlet, budeš se modlit, abych nechtěla vylézt i támhle na ten vysoký kopec, protože by nebyl první a ani poslední. Poznám, když se budeš cítit pod psa a dokonce prokouknu, když mi budeš lhát, tak to prosím nedělej. Dost možná bych Ti to ani nedala najevo, že znám pravdu, spíše bych Ti dala druhou šanci být ke mně upřímný. Jestliže bys ji nevyužil, mohla bych Ti přestat důvěřovat. A tím bychom se ocitli na začátku a přitom se zasekli na tom samém místě. Ale to jistě chápeš. Tak mi jen prosím slib, že mi budeš vyprávět o svých úspěších i starostech. Že se necháš unést a uvěříš ve své sny, pokud si v ně zatím nevěřil. Tak jo.
Tak se mi zatím opatruj a měj otevřené oči i srdce dokořán, abychom se nepřehlédli.

loučí se Vaše aprílové počasí

K.